Píšeme nespojitým písmem

Psaní vlastnoručních zápisků a poznámek je nedílnou a nenahraditelnou součástí procesu učení a i v dnešním světě moderních technologií má nejen ve školství svůj nezastupitelný význam. Základním předpokladem pro pozdější použití psaného textu je jeho následná čitelnost, v naší školní praxi se však stále častěji setkáváme s tím, že se žáci ve vlastnoručně psaném textu nejsou schopni kvůli jeho nečitelnosti zorientovat a nedokážou ho dále efektivně využívat.

Tyto okolnosti nás vedly k tomu, že jsme v naší škole začali vyučovat psaní nespojitým písmem. Jedná se o písmo, které je moderní, jednoduché a odpovídá potřebám současného světa. Je vytvořeno na principu písma renesančního a má sloužit jako základní psací tvar, který bude obohacen o individuální tendence každého pisatele, který si písmo přizpůsobí.  Jeho čitelnost a podobnost s písmem tiskacím  napomůže tomu, že žáci nebudou tvary písmen zapomínat, poznámky budou čitelné a budou  mít pro děti svoji hodnotu, protože budou obsahovat informace, ve kterých se žáci zorientují.

Tento typ písma má tedy z našeho pedagogického hlediska několik podstatných předností oproti písmu spojitému:

1. Jeho prvotním cílem je zlepšit čitelnost psaného projevu dětí.
2. Tím, že jsou tvary písma bližší tiskovému písmu, umožňuje zjednodušit systém čtení a psaní. Děti se nemusí učit čtyři tvary písmena, ale jen jeden nebo dva.
3. Jednodušší písmo pomáhá více porozumět textu, než písmo složitější, které může odvádět pozornost od obsahu.
4. Toto písmo používá jednoduché tahy a je velmi podobné písmům, která děti kolem sebe vidí v knihách, v tiskovinách, v televizi, při používání počítače.
5. Další nespornou výhodou tohoto písma je jeho variabilita, žák má možnost v rámci svého vývoje psaný projev dotvářet – sklonem, spojováním skupin písmen – to vše při zachování základních tvarů písmen a dobré čitelnosti.
6. Písmo má volitelný sklon.
7. Diakritiku (háčky a čárky) píší žáci přímo s daným písmenem a ne až na konci slova (po dopsání celého slova).
8. Nespojité písmo je pro obyvatele jiných evropských zemí např. z Anglie a i Německa srozumitelné (naše spojité písmo je pro ně velmi těžko čitelné).
9. Někteří kritici říkají, že nespojité písmo je oproti stávajícímu písmu pomalé. Toto písmo může být možná o něco pomalejší, ale zase naopak čitelnější. Je mnoho lidí, pro které je pomalé spojité písmo. Hodnotíme-li však kvalitu písma, nespojité písmo vychází oproti spojitému jako lépe čitelné.
10. Jedná se o písmo vhodné i pro leváky a děti se speciálními vzdělávacími potřebami.
11. S klasickým spojitým písmem se žáci budou seznamovat od 2. třídy, naučí se jej číst a v průběhu školní docházky budou používat materiály, které jsou tvořeny také spojitým písmem.
12. Žáci k nespojitému písmu sami ve vyšším věku spontánně přecházejí, ale protože nemají zvládnutou techniku tohoto psaní i nespojité písmo tak pro ně může být nečitelné.
13. Společné psaní jako součást předmětu český jazyk provází žáky 1. až 3. třídou, individualizace písma se objevuje již v této době, dále však pokračuje ve vyšších ročnících. Nespojité písmo nebrání pisateli v individualizaci, ta postupně probíhá ne však na úkor čitelnosti písma.

"Čas na vzdělání není neomezený a my bychom se měli soustředit na nejpodstatnější znalosti a dovednosti potřebné v reálném životě dítěte a zejména dospělého…."

Václav Mertin, dětský psycholog, Učitelské noviny č. 4/2019, ročník 122, str. 15

Svět, ve kterém žijeme, se mění, život je rychlejší, přenos informací téměř okamžitý, informační dostupnost díky moderním technologiím neomezená a naše děti se v tomto světě potřebují zorientovat a naučit se s informacemi zacházet tak, aby pro ně neztratily svoji obsahovou informační hodnotu. Klíčový předpoklad pro vzdělání a práci s informacemi je kvalitní čtení a také schopnost text reprodukovat, vyhledat důležité informace a ty dokázat zaznamenat. Zaznamenat si myšlenky, nápady, poznámky způsobem čitelným a přehledným tak, aby svému autorovi tyto záznamy sloužily a byly mu pomocníkem nejen v procesu učení, ale i v celém životě. Nespojité písmo by na této cestě mělo být svému autorovi dobrým průvodcem.

Několik slov závěrem:

„Řada dětí kolabuje rovněž na tom, že píšou i ve vyšších ročnících pomalu, protože písmenka malují jako v první třídě. Když se snaží psát podle tempa stanoveného učitelem, píšou ošklivě a/nebo dělají víc chyb.

...

Někteří odborníci sice spekulují o tom, že hojný trénink spojitého písma podporuje rozvoj důležitých mozkových struktur, ovšem podpora tohoto tvrzení ze strany současných výzkumů není k dispozici. Ani empirické poznatky ze států, ve kterých se děti vyučují psát výlučně nespojitým písmem, neukazují, že právě to by způsobovalo případné negativní vzdělanostní, či dokonce osobnostní následky. Je proto dobře, když dětem (i dospělým) vycházíme vstříc při usnadnění výuky psaní.

...

Zatím si osobně neumím představit, že by se děti neučily psát rukou. Ale dost možná je to jen nějaký můj stereotyp, který již dnes nemá příliš velkou oporu v potřebách reality produktivního dospělého života."

Václav Mertin, dětský psycholog, Učitelské noviny č. 4/2019, ročník 122, str. 15